Letošní Zimní závody nás všechny překvapily. Poprvé, po mnoha letech, byl sníh. A tak se nemohly konat tradiční disciplíny jako slalom, sjezd a další podobné "jakoby zimní" hrátky.
A nejen že byl sníh, taky mrzlo, jen praštělo. I když svítilo sluníčko, za celý den nevystoupila teplota nad -10 C. Mrzlo nám všechno. Voda v lahvích, puding v kotlíku, pára od pusy na vlasech i úsměvy nám zmrzaly.
| Účast: | vedení: | Pony |
| Alky: | Dáda, Blecha, Zvonková, Kačenka, Martina | |
| Lysky: | Hanka, Magda, Týna, Kikina, Malá Hanka, Míša | |
| Rackové: | Petr |
Sraz jsem měli na Nádraží holešovice v 9,00 hodin. Pozdě přišla tentokrát skoro třetina lidí. Možná to bylo tím mrazem, možná tím, že kolem Výstaviště nejezdily tramvaje. Autobus 102 v 9,15 jsme ale stihli.
| My jsme dva bratři zmrzlí, jak se patří. Já mám nos červený. Já do modra zbarvený. Kdo se nás nebojí, Ať chvilku postojí. My se mrazu nebojíme běháme a dovádíme. |
Jeli jsem na konečnou do Bohnic. Odtamtud jsme šli ke starému ústavnímu hřbitovu. Ten je dávno zrušený a v současné době i zavřený. (Takže zde obvyklá hra "Hroby náčelníků" se tentokrát nehrála.) Zato Hanka vymyslela a Petr připravil hru pro Alky a Lysky zatím sbíraly Magdiny rozsypané korálky (autor taky Hanka). Lysky si navíc zahrály na Mrazíky (autor Kikina).
Pak jsem vyrazili na sever. Nejdřív jsme si ho ale určili. Každý měl položit klacík tím směrem, kde se domnívá, že je sever. Je až s podivem, na kolik různých stran klacíky mířily, přesto, že bylo půl dvanácté středoevropského času a slunce svítilo, jak na poušti.
Táhli jsme tedy na sever, po hraně srázu svažujícího se k Vltavě. Když cesta končila příčným údolím, narazili jsme na zvláštní, nedostavěnou a zároveň už pomalu se rozpadající chýši. Byla kruhová, pletená z vrbového proutí. Stěny někdo začal zamazávat blátem, ale moc daleko se nedostal. Ale i tak to muselo dát spoustu práce. Kdo ji tam asi stavěl a proč ji nedodělanou opustil?
Kousek za chýší jsme se skutáleli s kopce do údolíčka, kde bývala střelnice. Většina původních staveb je už zničena. Zbývá jedna dřevěná bouda a betonový bunkr. Ještě jsem tam ani nedošli a Petr už slídil kolem bunkru.
Po kratším dohadování začaly Alky chystat ohniště, Lysky si šly hrát a pekáčovat.
Poznatek: Bubliny z bublifuku, vyfouknuté za silného mrazu, mrznou do nádherných tenkostěnných koulí, které se vznáší neskutečně dlouho a padají na zem celé nebo se se rozpadají na třpytivé cáry - vyčetla v knihách a předvedla Hanka
Oheň ze začátku moc hořet nechtěl, ale Kačenka přinesla nějakou suchou rostlinu a Petr pilně foukal. A pak už to bylo dobré. Alky vařily těstoviny. Hanka asi hodinu zuřivě míchala puding. Z jedné strany se připalovala od ohně, ze všech ostatních stran mrzla. Útěchou jí bylo, když Malá Hanka prohlásila, že v životě nic tak dobrého nejedla.
Poznatek: Propanbutanový vařič při teplotách pod mínus deset stupňů nevaří (starý dobrý liháč) - demonstrovala Pony
Po obědě vypukly konečně Zimní závody. Jenže už jsme byli všichni tak zmrzlí, že nakonec byl jen závod spřežení - dva táhli (a většinou vyklopili) třetího na kulatém pekáči, stopovačka a nakonec sjezd spojených trojic na pekáčích.
Kolem půl třetí se sluníčko začalo sklánět k západu a zima udeřila tak důrazně, že jsme už jen spěchali na autobus a domů do teplíčka.