Zápisky šílencovy

aneb velká voda v přístavu den po dni

Čtvrtek 8. srpna

První zprávy o možném stoupání hladiny. Vzpomněl jsem si, že jsem po poslední práci nechal na podlaze buňky vrtačku a tak jedu do přístavu, přestože mě plno lidí ujišťuje, že nemá smysl se tím vzrušovat. Pro jistotu uvazuji lodě k sobě a odvážím vrtačku, nějakou tkaninu a tři plechovky laminovací pryskyřice.

Pátek 9. srpna

Odpoledne se jdu podívat do přístavu. Vody je pod kolena, podlaha buňky je vlhká a stojí na ní loužičky. Lodě jsou v pořádku.

Neděle 11. srpna

Objevují se další zprávy o povodních, večer jedeme s Pony do přístavu. Lodě jsou v pořádku, pro jistotu je přeskládáváme a uvazujeme. Voda stoupá poměrně rychle, ale ve chvíli odjezdu je stále na úrovni země. Některé vesty a věci v buňce přendávám na horní police a na skříně.

Pondělí 12. srpna

Kontroluji přístav. Prší a vody je nad kolena; je neuvěřitelně špinavá, protože do přístavu odkudsi připlavalo dvacet barelů se zbytky petroleje nebo nafty, které se rozlévají po okolí. Lodě jsou v pořádku, lodě na spodních patrech krakorce pevně sedí. Pro jistotu přivazuji lodě na horních patrech k sobě a potom s chlapy z loděnice lovím sudy. Chlapi je dávají na loď. Ještě žertujeme na téma kam voda vystoupí, dohadujeme se, že to nebude dál než do dvou třetin dveří buňky. Kocoura vyhazuji na půdu a odcházím.

Úterý 13. srpna

Příznačné datum. Konec veselé nálady a konec všech nadějí, TOHLE nečekal asi nikdo… Podle záběrů z letadla odvysílaných v televizi se zdá, že hlavní proud zůstal v korytu a na ostrov nezasahuje.

Středa 14. srpna

Dívám se na loděnici dalekohledem. Moc toho vidět není, ale buňka je na místě. Nedá mi to a pokouším se dostat na místo s lepším výhledem a nakonec se mi daří projít kolem Meteoru do Thomayerových sadů. Ale vidím to samé.

Čtvrtek 15. srpna

Pony a já se večer pokoušíme dojet na kánoi do přístavu (s jedním pádlem!). Nezjistíme nic jiného, než co bychom už nevěděli ze včerejška. Voda výrazně klesla.

Pátek 16. srpna

Libeň je stále uzavřená a totéž platí o mostě a ostrově. Přesto jsme se s Pony dohodli, že se pokusíme dojet znovu do přístavu a pochytat, co se dá. Po malém nedorozumění s policií to zkoušíme jinou cestou a daří se nám. Buňka je na místě, ale máme dojem, že je posunutá. Tam, kde by podle všeho měl být krakorec, plavou jen lodě a pod nimi nic nenacházíme, ačkoliv voda klesla asi o dva metry. Nakonec nás opět vyhazuje policie. Jeden pozitivní zážitek si přeci jenom odvážíme - kdypak se vodákovi podaří na kánoi proplout zábradlím?

Pondělí 19. srpna

Pokouším se něco zjistit. Nikdo však není schopen dát seriózní informaci a krizové štáby si vzájemně odporují, takže opravdu nevím, jestli do přístavu můžeme nebo ne. Podle neověřených zvěstí policie někoho vyhazuje, někoho ne.

Úterý 20. srpna

Podle pravidla "Drzé čelo lepší poplužního dvora" se dohadujeme, že se pokusím proniknout do přístavu stůj co stůj. A daří se mi. Přijel také Miloš. Pohled to rozhodně není příjemný.

Buňka je pootočená a posunutá, krakorec se zvedl, otočil o 180° a zřítil, takže lodě ve spodních patrech jsou rozlámané. Jedna P 550 zmizela. Všude je stěží uvěřitelné množství bahna. Postupně odklízíme naplavené dřevo a rozebíráme krakorec. Lodě třídíme na neopravitelné a opravitelné a ukládáme je tak, abychom uvolnili cestu do přístavu. Nakonec odvážíme plastová pádla.

Středa 21. srpna

Pokračujeme v odklízení trosek. Miloš stoupl na hřebík. Později přišla Pony, začala vyklízet buňku. Večer je cesta do přístavu volná, lodě jsou roztříděné a před buňkou se vrší hromada odpadu. Odvážíme zbývající pádla a vesty a po vodě přejíždíme s mojí P 550, která to kupodivu přežila celkem bez úhony.

Čtvrtek 22. srpna

V přístavu je Pony a Hanka, pokračují v čištění buňky. Já sháním kontejnery na odpad (ne zcela úspěšně).

tady ale asi ještě dlouho lodě na vodu nedáme

Pátek 23. srpna

U Pony na zahradě myjeme loď a vesty, pádla umyla Pony už ráno.

Sobota 24. srpna

V přístavu je vyhlášena velká úklidová brigáda, za nás je Pony, Hanka a já. Odklízíme bahno z míst za buňkou, kam poté přeskládáme použitelné lodě, takže prostor okolo buňky je volný pro úklid technikou. Pony umývá lodě, Hanka umývá vnitřek buňky a já odvážím bahno.

Neděle 25. srpna

Buňka je vyklizená, lodě složené na čistém místě za buňkou. Vyklízíme půdu. Ráno je v přístavu opět Pony, Hanka a já, v poledne přichází Káča a tak se docela s úlevou nechávám vystřídat. Mám toho dost…
Ještě než odejdu, Hanka vyklidí bahno z půdy a z podlahy v buňce vytrháme lino. Tím jsou nejhrubší práce snad hotové.

Až potud je autorem textu i fotek Jaruška.

Co na fotkách není:

Fotky jsou hlavně ze začátku a pak až když už bylo poměrně uklizeno. Když bylo nejhůř, na focení nějak nebyl čas.
Fotky nejsou černobílé. Opravdu jsou barevné. Svět byl černobílý, teda spíš šedý. Jen kousek stranou, v zabahněných zahrádkách se jako krvavé rány otvírala poupata rudých růží a kan.

Velký dík

všem, kteří přiložili ruku k dílu, když to bylo nejvíc potřeba

v srpnu v přístavu:

9. Pá.	Jaruška
11. Ne.	Jaruška, Pony
12. Po.	Jaruška
15. Čt.	Jaruška, Pony
16. Pá.	Jaruška, Pony, Brhlík
20. Út.	Jaruška, Miloš
21. St.	Jaruška, Miloš, Pony
22. Čt.	Pony, Hanka
23. Pá.	Jaruška, Pony
24. So.	Jaruška, Pony, Hanka
25. Ne.	Jaruška, Pony, Hanka, Káča
26. Po.	Pony, Hanka, Brhlík, Štěpka, Božka, Lukáš
27. Út.	Pony, Hanka, Brhlík, Štěpka, Božka, Lukáš
29. Čt.	Hanka, Brhlík, Štěpka, Božka, Petr, Žralok, Stoupa
31. So.	Jaruška, Pony

později:

Verče za novou buňku, kterou sehnala

Honzíkovi Vanišovi za účinnou pomoc při likvidaci staré buňky

Všem, kteří i nadále pracovali a pomáhali