První lednový výlet měl za cíl postavit maják na hoře sv. Heleny.
Sešli jsme se v Holešovicích na konečné autobusu 112. Rozdělili jsme se po dvojicích na družstva. Vždycky jeden velký a jeden malý. A dřív, než jsme vůbec někam vyrazili, čekal nás první úkol - sehnat co nejvíc sponzorů pro tuto výpravu. Každé družstvo dostalo list papíru a jeho úkolem bylo sehnat co nejvíc podpisů. Moc se nám to nedařilo, lidé byli nedůvěřiví. Vyhrálo družstvo Berdy, asi umí nejlíp lidi ukecat.
Autobusem jsme dojeli do Troje a šli jsme na dřevěné hřiště botanické zahrady. Tam byl základní tábor. Naším úkolem bylo absolvovat překážkovou dráhu na hřišti. Časy jednotlivých družstev se lišily jen velmi málo. Piškot překvapila tím, jak šikovně přelézala palisádu.
Absolvováním překážek jsme získali vše potřebné pro naši výpravu, kromě vody. Pro tu jsme si došli ke studánce Haltýř.Pak jsme se vydrápali na Velkou skálu. Tam bylo naším úkolem namalovat vlajku svého družstva.
Pak jsme přes Čimický háj došli do Ďáblického háje. V lomu přepadla starší členy výpravy podivná nemoc, kterou bylo možno vyléčit pouze speciálním čajem. Tak zatímco starší tiše i docela hlasitě úpěli, mladší vařili na liháčích čaj z maliníku. První uvařil Jirka, Božka tak byla zachráněna.
Zatímco se vařil oběd, v okolí se přemnožili medvědi. Takže následoval odchyt.
Pak už jsme nejkratší cestou zamířili k hoře sv. Heleny - Ďáblické hvězdárně. Tam nás čekal poslední, nejdůležitější úkol. Postavit maják. Každé družstvo ale smělo použít jen tolik kamenů, kolik během dne získalo za různé úkoly lístečků. A ještě k tomu byl časový limit 10 minut. Ten se pěkně vymstil Božce. Její, rozhodně nejvyšší maják, asi půl minuty před uplynutím času spadl. Znovu postavit ho už nedokázala, takže nakonec celou hru vyhrálo družstvo Berdy, i přes to, že kamenů měli jen sedm.
Jako trofej si každé družstvo odnášelo krabičku jedlých kamínků, které vyměnili za kouzelný kámen z Velké skály.