Výlet na a do

16.10.2004

Jen jsem vystopili z vlaku, začalo pršet a celý den nepřestalo. Mžilo, mrholilo a odpoledne už prostě pršelo.
Nevadilo nám to. Navlékli jsme si pláštěnky a vydali se do lesa.
I v dešti se dají hrát hry. Cestou jsem sbírali fazole.


Díky dešti jsme zjistili, pro se Mločím skálám říká tak, jak se jim říká. Brzo jsme potkali prvního mloka. Všichni se seběhli a prohlíželi to neznámé zvíře. A za chvíli jsme potkali dalšího. A po pár metrech zase dalšího.
Prostě byly jich tam stovky.
Přímo na Mločích skalách jsme se báli udělat krok, abychom některého nezašlápli.


Naštěstí jsou to zvířata docela chytrá a sotva nás uslyšela, rychle se klidila pod kameny a do úkrytů.
A my jsme mohli pokračovat v hraní. Svačina zvolna přešla ve hru na Hamouna


Pak chodily posádky se zavázanýma očima podle provázku


Začali jsme se drápat přímo nahoru na hřeben kopce. Všuce kolem nás byl trochu pošmourný, ale přesto krásný podzim.


Zastavili jsme se až u mohyl s křížema.


A to už jsme byli těsně u Údolí otroků vzpomínek. Zašli jsem do údolí a začali chystat oběd.


Než se brambory uvaří, jdeme si ještě zahrát pár her. Tady se právě strhla nelítostná tahanice o lano, které potřebovaly obě posádky ztroskotaných námořníků.


Konečně je hotový oběd


A všude jsou mloci, mloci, mloci...