LETNÍ TÁBOR

Kletečná 29.6.-27.7.1996

Účastníci :

Rackové

kormidelník:

Žralok

člunař:

Balú

mužstvo:

Plantážníček, Stoupa, Janek, Marek, Bonifác

Ledňáčci

kormidelník:

Bob

člunař:

Klíště

mužstvo:

Kuba, Čip, Dále, Stoupík, Vojta

Alky

kormidelnice:

Brhlík

mužstvo:

Bambulka, Koblížek, Amálka, Jenka, Datlík, Eliška

Lysky

kormidelnice:

Ina

mužstvo:

Šmudla, Panenka, Kecka, Kobra, Šprhlík, Lenka

Překážející dospěláci:

Agir, Hedvika, Pony, Dana, Luboš, Majka

Táborová zvěř:

Jessie - fena černé barvy, neurčité lovecké plemeno, majitel Vojta

Bobísek, černobílé kotě, majitel Bob

Uhlíček, černý zakrslý králíček, majitel Luboš

Dočasní hosté:

Brouček, Vašek + 2, Tomáš Navrátil, Česťa, Jeníček, Mrkvous, Veronika, Číča, Kapucínek, Petr Čížek, Kristián + 1

Jiní hosté:

Mikrob, redaktor Telegrafu p. Drbal, předsedkyně ORJ Praha 7 Lín, výchovní zpravodajové ORJ Praha 7 Anežka a Tomáš, Queen (Junák Humpolec)

Rozdělení do stanů:

Bambulka + Koblížek

Čip + Dale

Ina + Kecka

Plantážníček + Stoupa

Šmudla + Panenka

Balú + Žralok

Datlík + Šprhlík

Bob + Stoupík

Brhlík + Kobra

Klíště + Kuba

Jenka + Eliška

Janek + Marek

Amálka + Lenka

Vojta + Bonifác

Průběh tábora

První den tábora: Cesta autobusem rychle uběhla. Řidič nás dovezl až ke zlomenému křížku a tak jsme vyložili osobní i společné věci a něco v rukách, něco na kolečkách a v kárce jsme co nejrychleji dopravili na verandu. Po rozdělení prací vypukla pracovní horečka. Počasí nevypadalo růžově, ale přesto se nám podařilo postavit všechny stany včas a každý spal ve svém stanu na vlastní posteli už v sobotu večer.

Druhý den tábora: V neděli už jsme jen dodělávali méně nutné věci. Počasí bylo mizerné a chladno, z plánovaného koupání nebylo nic.

etí den tábora: V pondělí probíhal po posádkách skautský výcvik. Nacvičovalo se vytahování vlajek, nastupování k vlajkám, práce s táborovým nářadím, stavění ohniště a jeho maskování. Dostali jsme se také k tomu zahrát si s míčem (středověk, na prostředního, na jelena, dokonce i ragbíčko). Večer jsme zkoušeli zpívat. Pokusili jsme se také o slavnost úplňku, ale nikdo se pořádně nepřipravil a také bylo zataženo a tak to nedopadlo moc dobře.

Čtvrtý den tábora: Šli jsme pěšky do Humpolce a na Orlík. Byli jsme zklamáni - třešně už (nebo snad ještě) pod Orlíkem nebyly. Nazpátek šli pěšky jen Janek, Marek, Žralok, Ina a Kecka, ostatní se vezli autobusem. Stoupa dostal dekret za složení Eléva. Večer bylo volno, někteří honili mičudu, jiní psali nebo kreslili. Počasí nevalné, občas déšť.

Pátý den tábora: Ve středu dopoledne byl opět skautský výcvik a protože pršelo, v rámci výcviku byly závody v přepalování provázku. Nejlepší byli Ledňáčci, druzí Rackové, třetí Alky a poslední Lysky. Odpoledne se počasí vylepšilo a tak jsme šli na vodu. Byla dost zima a tak se nám ani koupat moc nechtělo. Zjistily jsme, že do jedné 520ky teče a tak jsme ji dotáhli na opravu do tábora. Večer nám Dana a Agir vykládali nejen o osobní, ale i o táborové hygieně. Díky výkladu proloženému četnými příklady a vtipy přitom nikdo neusnul.

Šestý den tábora: Ve čtvrtek jsme byli vyhnáni z tábora za účelem vyzvídání o cizích táborech. Každá posádka měla vyzvídat jinde. Nejlépe splnili úkol Rackové, ti odevzdali i plánek s popisem. Ledňáčci úkol splnili, i náčrt odevzdali, ale rozdělili se a pak se nemohli vzájemně najít. Alky donesly nějaké údaje, ale bez plánku. Lysky se někde ztratily a úkol nesplnili a ještě přišly pozdě na oběd. Odpolední vodácký výcvik bylo zase jen samé ježdění, na koupání bylo zima. Bob místo toho opravil střechu na umývárce. Večer jsme zase zpívali.

Sedmý den tábora: V pátek jsme začali nacvičovat stavbu stanů. Bylo to ubohé (ty dosažené časy!). Odpoledne jsme měli tuhý vodácký výcvik s Agirem. Koblížek si rozřízla na přítoku v řece nohu a dobří lidé ji naložili do auta a odvezli k mostu, kde přestoupila k Daně do auta a ta ji odvezla do Humpolce na chirurgii. Sešili jí to dvěma stehy a jak jsme slyšeli, neobešlo se to prý bez mohutného řevu. Navečer jsme se věnovali ručním pracem, ale nakonec nikdo nic nevyrobil. V noci, aniž by o tom ostatní něco věděli, vzbudili kapitáni Racky, zavázali jim oči a odvezli je asi 10 km od tábora. Tam je vysadili, dali jim mapu a buzolu a úkol sundat si šátky z očí až dozní zvuk aut a dojít do nástupu zpět do tábora. Rackové úkol splnili a byli zpátky asi ve tři hodiny v noci.

Osmý den tábora: V sobotu jsme se koupali pod sprchou a Pony nás učila, jak si vyprat. Šlo to pomalu a tak tak jsme si stačili připravit dříví na cvičný táborák. Na plánovaný odpolední vodácký výcvik už prostě nezbyl čas. Táborák byl vyloženě cvičný a samozřejmě že se dostavila i tréma a jeden z podpalovačů úplně zapomněl, co má povídat. Naštěstí byl duchapřítomný a řekl aspoň " Zapaluji oheň ...." a vrazil pochodeň do hranice. Oheň skončil ve 23 hodin a ve čtvrt na dvanáct budil Agir Ledňáčky. Byli naloženi se zavázanými očima do aut a odvezeni na stejné místo jako včera Rackové se stejným úkolem. Vrátili se ve dvě hodiny v noci a na oplátku šli vzbudit Agira, aby z toho také něco měl. V půl čtvrté ráno vzbudil Agir Pony a Danu a historie se opakovala s Volavkami a Rosničkami. Ty měly úkol mnohem lehčí, protože už bylo docela dobře vidět a do nástupu se vrátily. Úkol tedy splnily všechny posádky a byly za to pochváleny.

Devátý den tábora: Až na pozdější budíček a chybějící rozcvičku byla neděle docela obyčejným dnem (a taky nebyla k snídani ovesná kaše !!). Dopoledne jsme trénovali různé dovednosti a odpoledne jsme šli zase na vodu. Na koupání to zase moc nebylo a tak se vykoupali jen někteří odvážlivci a stejně byli brzo vyhnáni z vody. Večer bylo volno a kdo chtěl, mohl jít spát. Vzhledem k nočnímu programu toho většina využila.

Desátý den tábora nezačal dobře. Alky pozdě budily kapitány a kormidelníky, nedolily vodu do kotle, pozdě odjely na nákup, na dřevišti nechaly přes noc neuklizené nářadí a byly v podezření, že v noci nehlídaly a některá se ráno vzbudila náhodou včas, aby aspoň zdání zachránily. Dopoledne byl výcvik v táboře, odpoledne jsme si udělali malý výlet na lodích po přehradě. Večer se na verandě zpívalo.

Jedenáctý den tábora: Celý den byl věnován různým hrám a soutěžím. Nejnapínavější byla soutěž ve vaření čaje z přírodních zdrojů ve dvojicích. Do soutěže spadala výstavba ohniště, donesení dřeva z lesa zapálení nanejvýš třemi sirkami a uvaření čaje. Maskování ohniště se už do času nepočítalo. Nejrychleji uvařila dvojice Bob a Čip. Zato někteří jiní zkušení táborníci a tábornice dopadli víc než špatně.

Výsledky závodu ve vaření čaje :

1. Bob + Čip

28´

2. Bambule + Panenka

37´

3. Žralok + Vojta

52´

4. Klíště + Dale

56´

5. Ina + Koblížek

57´

6. Brhlík + Kecka

58´

7. Balú + Janek

59´

8. Plantážníček + Marek

1h 15´

9. Šmudla + Datlík

1h 30´

10.-11. Kuba + Stoupa, Kobra + Jenka + Šprhlík neuvařili do 2 hodin

Dobrovolníci při tom ještě vybudovali dlážděnou dálnici k dívčí latrině (stará cesta hrozila spadnutím do latriny). Večer jsme šli hrát do Bažanťáku, ale moc se to nepovedlo. Někteří útočníci ( hlavně útočnice) ze strachu o život se ani neodvážili vlézt do útočného pásma a jen postávali mimo hranice území. A pak začlo pršet a hry i dne byl konec a po umytí se šlo spát.

Dvanáctý den tábora: Ráno jsme zase byli nevýpravní a tak jsme na pěší tůru do Pelhřimova vyrazili až v půl desáté. Zásobovací oddíl vyrazil až po nás autem a akorát tak stačil nakoupit pro nás jídlo. Oběd byl sice studený, ale zato vydatný a dobrý, o několika chodech. Na prohlídku města a utrácení jsme měli dost času. Zpátky jsme jeli autobusem v 16,30 do zastávky Velký Rybník. Samozřejmě jsme chvíli zůstali u rybníka, ale koupat se šlo jen pár otužilců (první samozřejmě Balú), kteří si pochvalovali, jak je ta voda prima, ale další už stejně nenalákali. Pro svačinu jsme tentokrát neplavali, melouny byly moc drahé. Po příchodu do tábora bylo do večeře ještě dost času a tak Žralok narychlo sestavil překážkovou dráhu a všichni byli nuceni si ji zaběhnout i když některým "dámám" se moc nechtělo ("přece se nebudu před klukama schazovat, co když se mi to nepovede!"). Po večerce opět došlo na "týrání neviňátek" a byli vzbuzeni Rackové a šli potmě stavět stany a pak v nich spali. Jenže Rackové kapitány převezli a postavili včas a dobře. Ostatní spali jak špalci a vůbec nevěděli - mimo hlídku - co se v táboře děje.

Třináctý den tábora: V táboře z vedoucích zůstali jen Hedvika a Agir, ostatní byli služebně v Praze. Tak jsme si mysleli jakou budeme mít Havaj, jenže jsme se šeredně zmýlili. Alky se potily s obědem v kuchyni, Lysky a Ledňáčci trénovali opět stavbu stanů (ty časy se pořád kapitánům nelíbí) a na Racky si Agir vymyslel specielní úkol: udělat průzkum Hejlovky od mostu u chatové osady co nejdál proti proudu, pokud možno až ke Krasíkovicům. Na mapování dostali papír a buzolu. Značně však přecenil schopnosti Racků (nebo se Rackové někde flinkali u borůvek!). Na oběd přišli pozdě, ale nic to nevadilo, Alky ho stejně jěště neměly. Náčrt nakreslili ani ne ke Šeiferkům a vůbec neodpovídal skutečnosti. Při porovnání s mapou se Hejlovka točila úplně na opačnou stranu a jiné nesrovnalosti. I byla velká nespokojenost s udělanou prací. Odpoledne byl vodácký výcvik s náznakem závodů pramic a s možností učit se kormidlovat. Ti, co nejezdili, se zatím koupali, i když příliš velké teplo nebylo. V noci stavěli stany Ledňáčci a vedli si docela dobře. Alky hlídaly, Lysky a Rackové šli spát pod širák. Nikdo se nebál, nikdo se neztratil a nikdo nezmrzl. Ve volných chvílích si přes den dokončily nováčkovskou žabiček Datlík, Kobra a Šprhlík.

Čtrnáctý den tábora: Samozřejmě, že Rackové pod širákem zaspali a přišli pozdě na nástup.Ač pátek, netradičně proběhlo velké praní a mytí, protože zítra je návštěvní den. Kdo měl zrovna volno a nekoupal se ani nepral, připravoval dříví na táborák na zítřek, posádky tajně nacvičovaly scénky, trénoval se zpěv. Agir s Pony odejeli udělat průzkum, jestli a odkud kam by se dala jet Hejlovka nebo Trnávka. Počasí totiž rozhodlo, že se nedá jet puťák po Sázavě, ale jednodenní sjezdy ano. Výsledek jejich průzkumu byl slibný. A den uběhl jak voda v Želivce.

Patnáctý den tábora: Po snídani většina netrpělivě pokukovala po příchodech do tábora, kdy už se objeví první návštěvníci, ale ti si dávali na čas. Všichni byli poučeni(y), že návštěvy nemají chodit do stanů a hlavně v nich "dělat nepořádek". Někteří rodiče projevili zájem o pomoc, většina jen koukala sbalit své miláčky a vypadnout s nimi nacpat je ve městě sladkostmi. Naštěstí to nikdo nepřehnal a zkažené žaludky jsme nemuseli léčit. Lhůta na navrácení potomků byla 15,00 a stejně ji někteří nedodrželi. Zatím se v táboře děly tajemné věci: byli viděni různí lidé z řad starších, jak odnášejí z tábora věci ukryté pod kabátem nebo i pod dekou, ztratila se jedna kanoe a pak i druhá, zmizel Luboš, Bob a někteří hosté z řad starších členů, Balú hledal kožíšek, někdo něco psal v zavřeném ranči, ztratili se i dva tatínkové a do těch zmatků přišel signál "Nástup!" I bylo uděleno poučení o vodáckém křtu a jmenováni chudáci novokřtěnci : Amálka, Ina, Kecka, Klíště, Kobra, Kuba, Stoupa a Vojta. Pod vedením šamana Balúa odebrala se kolona všech přítomných, rodiče nevyjímaje, pěšinou kolem Flintovy skály k jezu. Obřad vyvolávání Neptuna už začal, když od chatové osady přišli humpolečtí skauti v čele s Queenem a s velkou skupinou franzouzských skautů. Samotný křest proběhl bez problémů. Jako obvykle Neptun se po příjezdu pozdravil s přítomnými - překládala Hedvika - a pak nabídl křtěncům malé občerstvení. Dostalo se i na přihlížející, kteří s podivem konstatovali, že ten podivně vyhlížející modrý sliz je jenom krupičná kaše obarvená na modro potravinářskou barvou a zelený nápoj je voda. Neptun byl impozantní a Janek zjistil, že má hlas jako jeho táta (podobnost nikoliv náhodná). Nakonec se nechali pokřtít i tři Francouzi a ti ostatní z toho měli strašnou psinu. Neptun odejel do svého panství a my jsme Francouzům zazpívali "Byla jedna loďka malá" a ti nejdřív valili oči a pak zpívali s námi - samozřejmě že francouzsky. Rozešli jsme se s domluvou, že ve středu si přijdou odpoledne s námi zajezdit. Pár odvážlivců se chtělo vykoupat a bylo jim to dovoleno, stejně za chvilku spěchali z vody. Po návratu do tábora začali se rozjíždět rodiče a v táboře zůstal zmatek a nepořádek. Obojí za chvíli Agir zvládl a nejdřív se uklidil tábor (zhruba, na větší úklid nebylo dost času), pak začala naplno příprava na večerní táborák. Jen Balú a několik málo dalších s panem Sukem zkusilo slanit Flintovu skálu. Balú si přitom krásně odřel lanem krk.

Táborák začal bez problémů a včas. Prvním bodem byl slib žabiček Datlíka, Kobry a Šprhlíka. Program byl bohatý a pestrý, písničky se střídaly se scénkami a nikdo se nenudil. V nejlepším táborák skončil, protože v neděli nás čekal perný den.

Šestnáctý den tábora: Snad prvně za celý dosavadní tábor bylo už od rána hezky. Vybrané posádky urychleně nasedaly do aut (s převozem pomáhal i Venca a Číča) a byly převezeny na místo startu. Pony naložila na střechu obě kanoe s posádkami Mikrob + Bambulka a Hedvika + Brhlík a odvezla je pod Bácovický kopec, odkud vyjížděli. Pramice dovezl Mrkvous ke Krasíkovicům. Pak už jsme jen čekali, až dorazí Pony. Lodě jely v pořadí Racek s posádkou Agir, Bob, Balú, Janek, Klíště a Dale, Rosnička s posádkou Veronika, Žralok, Plantážníček, Kecka, Stoupa, Marek a Kuba a poslední Volavka s posádkou Pony, Šmudla, Ina, Amálka, Jenka a Šprhlík. Začalo Dobrodružství: Rychlá voda, řeka samý padlý strom, zákruta za zákrutou, nízké můstky, okénka pod padlými stromy a nechyběly ani tři jezy, ze kterých se dal sjet jen jeden. Prostě makačka pro pořádné vodáky a ne projížďka "po oleji", jak skoro všichni byli zvyklí. Teprve teď většina z nás pochopila, proč ježdění po Vltavě Agira nebaví.. Velká voda spláchla spoustu smetí, v zátočinách a na padlých stromech bylo zachyceno spoustu civilizační špíny - papíry, igelity, plechovky, lahve, žárovky, kusy polystyrénu i drť z něj, ale také tenisáky. Na Rackovi jich vylovili 17 kusů. O koupání dobrovolné i nedobrovolné nebyla nouze, nevyhnuli se mu ani kapitáni. Například Agir se chytil za tričko na větvi a než se stačil uvolnit, loď byla pryč. Voda byla studená, ale při té makačce bylo vykoupání přjemným osvěžením. Všem se to strašně líbilo a už se těšili, ža druhý den pojedou Trnávku, jen Šprhlík s Jenkou dostaly strach a raději se nechali vysadit na břeh a šly do tábora pěšky. Skoro celou první část cesty se posádky vzájemně slyšely, teprve když jsme se dostali z nejhoršího, zjistili jsme na Rackovi, že Rosničky už nejsou slyšet. Kousek nad Šleiferkovými jsme přistáli v protiproudu a půl hodiny čekali na Rosničky. Dojely v pořádku a ve výtečné náladě. Další půlhodinu jsme čekali na Volavky. Hrklo v nás, když jsme viděli, že jsou v lodi jen čtyři. Pony nám vysvětlila, jak to bylo s těmi ustrašenkami. Agirovi se to nelíbilo, ale zpátky to jet nešlo. Vyrazili jsme tedy na další cestu. Už nebyly padlé stromy, zato se objevovaly peřejky a jezy. To už pro nás byly jenom bonbónky na dortu. Nejhorší byl u Břečovského mlýna, přenášení bylo dlouhé, přes balvany a kopřivami. Peřejky u chatové osady byly hluboko pod vodou a pak už zbýval jen "olej" po přehradě. Na vodu jsme šli asi ve tři čtvrti na deset, lodě jsme kotvili v šestnáct a to jsme ujeli "jen deset kilometrů". I "pěšáci" Jenka se Šprhlíkem do večeře dorazily, kanoisti dojeli až do tábora. Po táboře bylo slyšet samé vyprávění příhod, každý povídal každému, dávaly se sušit mokré věci a formovaly se posádky na Trnávku. Podle slov pracovníka správy povodí byla zjara vyčistěna a sjezd by měl být snazší. Protože bylo volno, každý šel spát jak chtěl a těm co jeli se sakramentsky chtělo odpočívat.

Sedmnáctý den tábora: Dana odmítla táhnout přívěs a tak se Pony rozhodla, že naloží vždy jednu pramici na zahrádku a na etapy je vyveze. První vyrazila posádka na Rackovi, ale bez Agira. Na místo kormidelníka nastoupil Bob. Za tři čtvrti hodiny se vydala na přehradu pro loď posádka Rosničky, kde Veroniku nahradil Mikrob. Poslední měly odejet Volavky s kormidelnicí Danou. Zbytek tábora dělal různé udržovací a úklidové práce a tiše záviděl těm, co odejeli. Asi ve tři hodiny se objevily v táboře Volavky, že pro ně ještě nikdo nepřijel. Za chvilku po nich se objevily Rosničky bez Mikroba s jobovkou: Racek ztroskotal asi po kilometru jízdy, nikdo se neutopil ani nezranil, loď je zničená, uplavalo jedno pádlo. Mikrob s klukama se snaží loď vyprostit z pod kmenu, kde ji drží voda. Před šestou odpoledne se za brodem objevil "divočák" s naloženým Rackem. Jak se ukázalo, škoda nebyla tak hrozná: pravý bort nalomený až ke dnu, dvě malé prasklinky na bortech, utržená a uplavaná zadní lavička, utržená zadní skříň, utržený zadní prážek, utržená střední lavička s jedné strany. Nic, co by se nenechalo opravit. Agir s Lubošem a Bobem se hned dali do práce, vytrhli celou zadní skříň a začali chystat držáky na zadní lavičku a na lavičku místo zadní skříně. Dál už nešlo nic dělat, loď se musela nechat před laminováním vyschnout. Na uklidnění jsme si zahráli nějaké hry a šli spát. Zatím na nás kapitáni něco pekli v ranči, ale odposlechová služba nebyla dost zdatná a nic nezjistila.

Osmnáctý den tábora: Počasí už zase nestojí za nic, ale nám to nevadí. Kapitáni "upekli" táborovou hru. Agir začal místními pověstmi o staré kupecké cestě, která vedla úvozem od tábora ke křížku . Začínala v Kutné Hoře a končila v Rakousku. Původně se po ní vozila z Rakouska sůl, z Kutné Hory stříbro. Místní kupec, jehož jméno jsme dostali za úkol zjistit, byl chytrý muž a své obchody brzo rozšířil až do italského Janova a dovážel nejen orientální koření, ale i orientální tkaniny, šperky a další zboží. Stal se velkým konkurentem šlechty a ta měla strach z jeho rostoucího bohatství a tím i rostoucího vlivu. Šlechta ho začala pronásledovat a jeho jméno zakázala vyslovovat. U podaných byl ale oblíben a jeho jméno zašifrovali do nápisů na křížcích, směrnících a podobně. Posádky losovaly z jedenácti lístků se šiframi, které prozrazovaly, kde se nachází vždy jedno písmeno z kupcova jména. První šifra byla obyčejná morseovka a říkala: "Tam kde křížek mezi dvěma lipami nachází se, písmeno první jména kupcova najdeš". Druhá šifra byla agirovka: “V místech kde čarodějnice své slavnosti konají, skryto je písmeno druhé z kupcova jména". Třetí šifra byla psána odzadu: “U křížku zlámaného ukryto je písmeno třetí z jména hledaného". Čtvrtá šifra byla psána ve sloupcích: “Tam kde jeleni chodí pít písmeno čtvrté jména kupcova nalézti lze". Pátá šifra mnohé spletla, přečetli jen půlku zprávy. Četlo se nejprve každé liché písmenko a když se došlo na konec řádku, četlo se od zadu každé sudé písmenko: " Strom, který tě prosí, u sebe písmeno páté ukrývá". Šestá šifra byla opět lehká - zpráva byla ve sloupcích, ale liché sloupce se četly shora, sudé sloupce zdola: “ V lesíku, který nad táborem rekreačním podniku humpoleckého, písmeno šesté jména kupcova nalézti jest možno". To dělalo některým posádkám potíže, místo u Lenky hledaly u Energetiků. Sedmá šifra byla opět odpočinková, morseovka v podobě trávy: “U jezu pod přehradou hledač dobrý písmeno, jež v pořadí sedmé je, objeviti může". Osmá šifra nebyla těžká, ale teprve Kobra první přišla na to, že je to morseovka naruby - místo tečky čárka a naopak. Většina luštitelů se nejdřív pokoušela číst odzadu a jiné fígle. Po odhalení problému Kobrou to bylo jasné: “U kapličky na valše skryto je další písmeno jména žádoucího v pořadí to osmé". Některé posádky ovšem nevěděly, kde kaplička je. Devátá šifra byla mřížka známá ze Závodu světlušek a vlčat: “V hlubinách lomu, kde Fialová mumie sídlila, nalézti můžete písmenko deváté". Desátá šifra Byla opět známá ze Závodu světlušek a vlčat - mocniny: “Pod skálou u hrobu indiánských náčelníků písmenko předposlední nachází se". Jedenáctou šifrou byla klasická mřížka z Verneova románu "Matyáš Sandorf" a mřížka byla na papíru nakreslena: “Pod Flintovou skálou písmeno skryto jest jenž v jméně je posledním". Některé posádky se pokoušely luštit bez nakreslení mřížky, ale to je obtížné a skončily na první poloze mřížky. Jiné posádky si hned mřížku nakreslily, vystříhali okénka a bez problému a rychle vyluštili.

Výsledky : 1. Ledňáčci skončili v 17,40

2. Rackové skončili v 19,25

3. Alky skončily v 20,25

4. Lysky skončily až ráno před nástupem

Před večerkou měla být ještě hra za šera, ale pršelo a tak jsme chvíli rozebírali způsoby šifrování a nedostatek znalostí okolí tábora.

Devatenáctý den tábora : Dopoledne byla další etapa hry. Podle legendy v úvozu loupežníci přepadali kupecké vozy. Každá posádka si jednou zahrála na kupeckou karavanu a třikrát na loupežníky. Přepadalo se tenisáky, na každou karavanu měl jeden lupič jeden tenisák. Zasažení kupci byli zabití, náklad (100 kusů smrkových šišek) jim mohli z kárky loupežníci brát . Počítalo se, kolik kupci celkově dovezli zboží a kolik jich padlo. Posádky zvolily různé taktiky přepadávání a úspěšně či neúspěšně je také uskutečnily. Bylo řada protestů a námitek, ale vše se postupně vyjasnilo a srovnalo.

Výsledky :

1. Rackové

zabili 4 kupce

dovezli 184 kusů zboží

2. Alky

7 kupců

95

3. Lysky

5

7

4. Ledňáčci

7

2

Oběd tentokrát musel počkat (ale jen chvilku). Polední klid byl jen do půl třetí, pak jsme chvátali na přehradu, kam měli přijít ve tři hodiny Humpoláci a francouzští skauti. Měli jsme připraveny sledě, velrybu a buchary na souboje. Hosté přišli s půlhodinovým zpožděním, což se nám náramně hodilo, protože jsme taktak stačili převézt lodě.Ukázali jsme jim lov sleďů a lov na velrybu a vzhledem k velkému chladu jsme nechtěli dělat souboje s buchary. Jenomže Francouzi si je vyžádali sami. Tak s nimi bojoval hlavně Žralok, zkusil si to i Bob, ale hlavně bojovali frantíci sami mezi sebou. Žralok ještě stačil s Humpoláky vyjednat na pozítří utkání v kopané v jejich táboře. Někteří odvazové od nás se i vykoupali a zbytek hrál trojnožku. Když hosté konečně odešli, honem jsme uklidili lodě a chvátali do tábora. Teprve tam nám došlo, proč nás Agir tak honí: Pony nás uvítala prohlášením, že došli zásoby, večeře není a my si musíme upéct chleba z mouky, kterou jsme ukořistili při přepadu kupců. Teď nám došlo, proč musel Mikrob ještě dodatečně jet do Sedlice pro kvasnice. Nastal boj o nejlepší místo pro umístění kvasícího těsta a závod s časem o postavení ohniště, nadělání dostatku popela. Peklo se skoro až do večerky ( a večeři nám Pony stejně dala !). Ledňáčci pekli ve vytopené díře v zemi a měli chleba nejen nejlépe vypadající, ale i nejchutnější. Ostatní pekli pod kotlíkem v popelu. Pěkný a dobrý chleba měly i Lysky. Trochu nestejnoměrně upečený chleba měly Alky (jednu kůrku skoro černou), ale chuťově také dobrý. Nejhůře doplatili na svou nenažranost Rackové, kteří nadělali nejvíc těsta a když viděli, že ostatní už upekli, honem chleba vyndali také a ten zůstal uvnitř syrový. Vršek se dal také jíst. Stačili jsme ještě chleby ohodnotit a ochutnat a pak honem do postýlek.

Dvacátý den tábora : Námětem dopolední etapy bylo: kupecká karavana při přechodu Alp přišla k rozvodněné alpské řece, která tekla v hluboké soutěsce. Velká voda podemlela břeh a most spadl. Za karavanou se ženou hordy divokých domorodců, kteří se třesou žádostivostí po kořisti. Karavana musí co nejrychleji postavit provizorní most, po kterém by přešla a za sebou jej mohla shodit a zabránit tím pronásledování. Znamenalo to sehnat nějaké silnější stromky, přehodit je přes zmolu v lese nad Rumcajsem a přejít. Pro potřebné nářadí bylo možno dojít do tábora. Mimo soutěž byli nejrychlejší Hedvika s Lubošem. Ve vlastní soutěži si velmi rychle poradili Ledňáčci, o něco pomalejší byli Rackové a ještě pomalejší byly Alky. Lysky to prostě vzdaly, chodily si po lese a nechaly to plavat. Oběd byl zase o něco později, ne že by ho Ledňáčci neměli včas, ale že jsme včas nevrátili z lesa. Odpoledne fotbalisti trénovali na zítřejší utkání roku, holky jim šily dresy a vyráběly reklamní poutače. Zbytek tábora v čele s Agirem dostavoval most rodiči nedodělaný nebo uklízel. A aby se nám nezkrátily žíly, večer přišla další etapa hry: Kupci museli umět poznat koření nejen podle vzhledu, ale i podle čichu. Pony nachystala látkové pytlíčky s deseti druhy koření, které je v táborové kuchyni. Bylo to hřebíček, badyán, skořice, muškátový květ, zázvor, majoránka, pepř, tymián, kmín a bobkový list. Posádky nastupovaly postupně a po skončení rozpoznávání byly vždy přesunuty přes pult do kuchyně. Sečítaly se všechny druhy rozpoznané členy posádky.

Výsledek :

1. Alky

21 poznaných druhů

2. Lysky

18

3.-4. Ledňáčci, Rackové

14

Dvacátý prvý den tábora: Už od rána celý tábor žil nastávajícím utkáním v humpoleckém táboře. Počasí bylo akorát tak na sport, slunce svítilo, ale horko nebylo. S malou komplikací, kterou způsobila Jessie, protože se vytrvale držela pár kroků za námi, jsme došli na místo utkání. Po delší době čekání došlo k zápasu. Nastoupili jsme pod hlavičkou PIGI TEAM. Naše obecenstvo nás prima povzbuzovalo, dokonce mělo i vlastní transparent. Hráli jsme skvěle, ale tělesnou převahu humpoláků narušoval jen Žralok a částěčně i Hedvika. Velmi dobře si vedl Stoupa, ale musel pořád dávat pozor, aby nebyl zašlápnut a poté, když si dal krásný gól hlavičkou (bohužel omylem do vlastní branky) se nechal vystřídat. Humpoláci už byly trochu unaveni dáváním pozor na to, aby někoho nezašlápli a tak jsme zápas dovedli k dobrému konci - prohráli jsme jen 4:6. Pak přišla Pony s kuchyňskou směnou a donesli nám svačinu. Pak se hrála chvíli kopaná se všemi účastníky obou táborů. Hřiště bylo ale přeplněno hráči tak, že skoro nezbylo místo pro míč a hra se zvrhávala v osobní souboje skupinek hráčů, kteří se probojovávali k míči. Skončilo to tím, že humpolecký brankář se chtěl doopravdy rvát a uklidil se teprve železným stiskem Agirových rukou. Po malé přestávce, během které se vzbouřené vášně opět uklidnily, začala odbíjená smíchaných družstev - to jest na obou stranách sítě hráli hráči obou stran. Nakonec jsme se rozloučili a šli přes Černé vlky do tábora. Po dobrém obědě a následujícím odpočinku nám bylo sděleno, že kupec Matěj byl pozván na turnaj v jednom cizím městě a protože si nebyl jist, že to není na něj nastrojená past, uložil vzácné látky co tentokrát vezl do různých skrýší v lese poblíž města. Po skončení turnaje se musel vydat vyhledat své lesní skrýše a své poklady si vyzvednout. My jsme šli zpátky k humpoleckému táboru a v lese od tábora k Ratajovi hledali schované ústřižky látek. Nejvíc jich našli Rackové (naprostou většinu) pár jich našly Alky a Lysky a Ledňáčci nenašli vůbec nic. Večer jsme seděli u ohýnku a zpívali.

Dvacátý druhý den tábora : Je sobota a tak byl opět hospodářský den s koupáním , praním a velkým táborovým úklidem. Během toho všeho se připravovalo dříví na táborák, připravovala se čísla k ohni a všechny ty nezbytnosti kolem. No a večer byl táborák se vším všudy.

Dvacátý třetí den tábora : Neděle = odpočinkový program. Dopoledne sběr borůvek, aby bylo co dát na knedlíky, odpoledne vodácký výcvik, večer volno.

Dvacátý třetí den tábora : V Atlantě probíhají XXVI. letní olympijské hry a my jsme dnes zahájili vlastní olympiádu. Bude mít v podstatě tři části : pozemní, zálesáckou a vodáckou.. Dneska proběhla ta první. Bohužel, technickou závadou se nedochovaly všechny výsledky

Přehled disciplin:

Běh se svázanýma nohama:

1. Plantážníček

0´19"

2. Brhlík + Koblížek

0´21"

3. Datlík

0´22"

4. Marek

0´23"

5. Šprhlík

0´24"

6. Bambulka

0´25"

7. Kecka

0´26"

8. Jenka

0´27"

9. Stoupa

0´29"

10. Amálka

0´33"

11. Kobra

0´34"

12. Kuba

0´35"

13. Šmudla

0´47"

14. Panenka

1´30"

První místa:

Balanc s topůrkem:

1. Amálka

Vrh kladivem:

1. Balú

Běh číšníků:

1. Bambulka

Běh se stachušou:

1. Plantážníček

Maraton:

1. Ina

Šplh na strom:

1. Plantážníček

Překážkový běh:

1. Ina

Skok ve velkých botách:

1. Brhlík

Celkové umístění:

1.

Plantážníček

138 bodů

2.

Ina

125

3.

Marek

121

4.

Brhlík

119

5.

Amálka

112

6.

Bambulka

98

7.

Koblížek

91

8.

Balú

89

9.

Šprhlík

85

10.

Datlík

83

11.

Šmudla

82

12.

Kecka

77

13.

Jenka

61

14.

Dale

60

15.

Stoupa

59

16.

Panenka

54

17.

Kuba

50

18.

Janek

49

19.

Klíště

37

20.

Kobra

28

21.

Stoupík

11

Diplomy slíbily vypsat Amálka s Brhlíkem - do konce tábora se k tomu nedostaly. Naproti tomu jsou Ledňáčci za špatné umístění omluveni tím, že měli službu v kuchyni a závodění se mohli věnovat ve vzácných chvilkách volna.

Dvacátý pátý den tábora : Dopoledne pokračovala olympiáda zálesáckou částí :

Oheň trosečníků:

1. Bob

36´55"

2. Brhlík

18´06"

3. Bambulka

12´21"

4. Žralok

12´06"

5. Balú

8´52"

6. Plantážníček

6´39"

7. Stoupík

0´30"

8. Amálka

0´23"

9. Dale

0´05"

Klíště

0´35" ale na 6 sirek

Datlík

0´23" ale 4 sirky

Ostatní se k závodu už nedostali pro nedostatek času.

Stan

umístění

posádka

postavení

složení

celkem

1.

Rackové

7´30"

2´40"

10´10"

2.

Alky

7´06"

3´12"

10´18"

3.

Ledňáčci

19´22"

6´40"

26´02!

Lysky k závodu nenastoupily

Uzlování

jméno

ambul

zkrac

lodní

rybář

škoťák

dračí

suma

pořadí

Bambulka.

2,87"

1

9,2"

1.

1,7"

1.

24,7"

4.

3´12,6

9.

6,4"

5.

21

1.

Brhlík

3,37"

2.

12,7"

4.

2´11"

14

10,8"

2.

39,3"

5.

2,8"

2.

29

2.

Amálka

4,72"

4.

9,4"

2.

3´43"

15.

1´10"

9.

9,4"

1.

2,7"

1.

32

3.

Dale

8,0"

7.

1´14"

12.

13,5"

5.

26,2"

5.

23,1"

2.

4,5"

3.

34

4.

Balú

20,8"

13.

21,0"

6.

8,8"

2.

21,8"

3.

38,0"

4.

7,8"

8.

36

5.

Koblížek

3,5"

3.

35,2"

10.

13,6"

6.

40,6"

7.

1´01,1"

7.

8,2"

9.

42

6.

Žralok

33,0"

15.

21,5"

7.

57,6"

12.

1´35"

11.

31,4"

3.

7,3"

6.

54

7.

Plantážníček

9,3"

9.

42,6"

11.

9,8"

3.

27,5"

6.

---------

-

8,8"

10.

--------

--------

Bob

21,7"

14.

--------

-

37,0"

8.

1´15"

10.

1´54"

8.

4,7"

4.

--------

--------

Marek

1´09"

16.

32,3"

9.

44,2"

11.

1´06"

8.

---------

-

47,0"

14.

--------

---------

Jenka

6,6"

6.

10,3"

3.

37,3"

9.

8,8"

1.

---------

-

30,2"

12.

--------

--------

Datlík

5,3"

5.

20,9"

5.

10,8"

4.

--------

-

50,8"

6.

7,6"

7.

--------

--------

Klíště

13,0"

10.

1´26"

13.

1´25"

13.

--------

-

---------

-

39"

13.

--------

--------

Kuba

15,5"

12.

24,5"

8.

25,3"

7.

--------

-

---------

-

11,1"

11.

--------

--------

Stoupík

9,0"

8.

--------

-

---------

-

--------

-

--------

-

-------

-

--------

--------

Janek

--------

-

--------

-

39,0"

10.

-------

-

--------

-

--------

-

--------

--------

Stoupa

13,6"

11.

--------

-

--------

-

--------

-

--------

-

--------

-

--------

--------

Ostatní se vůbec nezúčastnili.

Odpoledne byla vodácká část. Pro nedostatek času se uskutečnily jen dva závody posádek.

Přejezd kiosek- skály a zpět :

1. Rackové

2´36"

2. Ledňáčci

3´01"

3. Alky

3´22"

4. Lysky

3´55"

Štafetový přejezd - stejná trať:

1. Rackové

5´58"

2. Alky

6´39"

3. Ledňáčci

7´03"

4. Lysky

7´52"

Nedostatek času byl způsoben tím, že jsme před večerkou museli stačit splnit další etapu hry. Kupci vezli na lodích sůl. Jenže lodi byly staré a teklo do nich. Část soli se jim namočila a rozpustila. Abychom se to dozvěděli, museli jsme na přehradu, odkud nás Hedvika poslala k Melounovému rybníku. Tam už čekali Pony s Agirem a řekli nám, že sůl musíme dopravit na druhý břeh rybníka - samozřejmě že přes vodu. Moc se nám nechtělo, taky jsme nevěděli jak to udělat aby se sůl nenamočila, pak si ale první poradil Balú a nakonec plavali všichni mimo Datlíka, která se bála a Stoupíka, který neumí plavat. Někdo nenamočil, jiný namočil, další úplně utopil. Po návratu do tábora nám Pony odměřila množství "dovezené" soli. Nejvíce odevzdali Rackové, druhé byly Alky, třetí Lysky a poslední Ledňáčci. A to už byl nejvyšší čas jít spát.

Dvacátý šestý den tábora : Protože je 24., budou kupecké vánoce. Kupci svým milým dávali jako dárky různé orientální výrobky. Dostali jsme tedy celé dopoledne na výrobu patřičných dárků, přípravu stromečku a výrobu ozdobiček na něj. Odpoledne pršelo, tak jsme místo na vodu pokračovali ve výrobě a ještě některým čas nestačil. Stromečky jsme nakonec měli dva,jeden pro kluky a jeden pro holky. Oba dopadli stejně bídně - ozdobiček bylo jen pár, málo hezkých, nenápaditých, skoro by se dalo říci odfláknutých. Dárků bylo poměrně hodně, ale přesto nedal každý každému. Úroveň dárků byla různá, daná věkem a mírou vkusu jednotlivců. Komise vyhodnotila, že nejlepší dárky vyrobili Rackové, druzí byli Ledňáčci, třetí Alky a poslední byly Lysky. Skončili jsme zpěvem koled chvilku po večerce.

Celkově Rackové získali

4 první místa

2 druhá místa

2 třetí místa

a 1 čtvrté místo

Alky

2

3

4

žádné

Ledňáčci

3

2

1

3

Lysky

0

3

2

2

Lzsky se dvou etap z vlastní vůle nezúčastnily.

Dvacátý sedmý den tábora : Dneska máme likvidovat tábor a prší. Tak jsme aspoň sbalili vlastní věci, nechali si jen kroje, pracovní oblečení a hygienické potřeby a postupně si uložili věci do kryté umývárky a na verandu. Když chvíli nepršelo, vytahali jsme postele a uložili je do spodní kůlny. Předtím jsme ovšem museli věci v ní přerovnat a některé věci vyházet na hromadu šrotu pod modřínem. Odpoledne přestalo pršet, ale všechno bylo mokré, tak jsme si šli zahrát boj o vlajku do Bažanťáku. Když jsme se vraceli, plachty na stanech už byly suché a Agir dal povel je sundat. Než jsme ale sundali první, začalo znovu pršet. Z balení nebylo nic. Tu noc jsme spali na různých místech, někdo ve stanu na zemi, jiní na verandě, další v umývárce.

Dvacátý osmý den tábora : Celou noc pršelo a ráno v tom pokračovalo. V chmurné nenáladě jsme se chystali vyrazit na poslední etapu hry - najít kupecký poklad. Dozvěděli jsme se, že jsou čtyři trasy cesty, každá začíná jinde a pokud některé body jsou stejné, každá posádka tam najde něco jiného a nejde si to zakombinovat do vlastní trasy. Na každé trase je 11 bodů. Posádky se mohou rozdělit, aby vše stihly rychleji. Podle umístění po vylosování tras šli posádky na trať. Dostali místo, kam mají dojít a mapu, kterou směly rozbalit až na určeném místě. Přibližná délka jedné trasy byla asi 21 km. Návrat nejpozději do večeře. O téhle cestě by každá posádka mohla napsat menší román. První dorazili po večeři Rackové. Neměli všechna písmena, ale stačili si je domyslet. Podobně na tom byli Ledňáčci, kteří přišli chvíli po nich. Pak byla delší mezera a objevily se Alky s přibližně stejnými výsledky. Každá posádka měla hledat jinde, ale výsledek byl pro všechny stejný : "Poklad byl už dávno nalezen a je uložen v museu. Zpeněžte výsledky své kupecké činnosti". Místa uložení těchto dopisů byla: Vedle totemů, pod stožárem, pod verandou, za umývárnou. Lysky přišly poslední, prošly jen 4 místa a vůbec nevěděly, co mají dělat. Když viděly, že Alky ještě hledají, napadlo je, že se má hledat něco v táboře, ale stejně nevěděly co a kde a tak po tmě už nic nenašly. Ostatním zatím došlo, co vlastně mají udělat a první se přihrnuli do kuchyně k Pony Rackové a chtěli prodat koření vydělané v etapách. Dostali za jeden badyán 32, za skořici 16, za hřebíček 8 zlaťáků. Jen Lysky, které nevěděly co dělat, nezískaly nic - ono to také odpovídalo jejich zájmu o hru a plnění úkolů.

Zatím co posádky běhaly za pokladem, týlová skupina ve složení Hedvika, Luboš, Pony, Agir, Jeníček a Česťa uklízela v táboře. Po obědě se zdálo, že plachty už neuschnou a tak Agir s těžkým srdcem dal sbalit prvních šest celt. Než byly naloženy do auta, přestalo pršet a než auto vyjelo na kopec, začalo svítit slunce. Mokré stany byly navěšeny v Humpolci na půdě a než se Agir s Pony vrátili do tábora, sluníčko vysušilo většinu celt. Do večera uschly všechny. Přítomní tedy celty sbalili a pustili se do rozebírání podsad a jejich uklízení a než přišli "kupci", bylo vše uklizeno. Pak ještě Agir udělal dřevo na táborák a Česťa s Jeníčkem začli vyrábět pochodeň. Na zítřek tedy zbylo jen uklidit tábor a odtahat osobní věci k autobusu a samozřejmě naložit lodě na náklaďák. K večeři byly švédské mísy s bohatým výběrem masa, zeleniny i ovoce. Každý si nabral kolik uznal za vhodné a když měl málo, šel si ještě přidat. Konečně i Kobra prohlásila, že už nemůže a ze slavnostní večeře zbyly jen upatlané podnosy, pár kousků zeleniny a spousta ovoce. Táborák proto začal až v půl jedenácté. Prvním bodem programu bylo složení skautského slibu Česťou. Program skončil o půlnoci, pak zůstalo ještě několik starších zpívat a povídat si. Spali jsme opět jak se dalo.

Dvacátý devátý den tábora : Po snídani jsme uklízeli tábor, stáčeli hadici na vodu a kabel a začali jsme nosit věci ke zlámanému křížku. Několik silnějších šlo převézt a naložit lodě. Náklaďák přijel asi o 2 hodiny později, než se čekalo. Odnášení věcí se také neustále protahovalo a nakonec jsme zjistili, že se od lodí nevrátil Bob. Rychlý posel Plantážníček zjistil, že lodě jsou už na cestě do Prahy, ale po Bobovi nikde ani stopa. Usoudili jsme tedy, že odjel s Lubošem a loděmi. Nastalo poslední nucení vyzvednout si své věci a kupodivu většina nakonec své majitele našla. Bobovi věci odnesla jeho posádka, kotě dostala na starost Šmudla.

Bodování nestačil Žralok dokončit, ale kilometry spočítal : Jenka 107, Datlík 107, Šprhlík 107, Kobra 112, Koblížek 77, Panenka 117, Šmudla 105, Bambulka 115, Kecka 128, Ina 110, Brhlík 122, Amálka 56, Dale 115, Čip 57, Kuba 129, Klíště 124, Stoupík 51, Bob 87, Stoupa 132, Janek 140, Marek 140, Plantážníček 111, Balů 97, Žralok 129 km na vodě i pěšky.

S tříapůlhodinovým zpožděním jsme nastoupili k poslednímu spuštění vlajek, zazpívali jsme Valčík na rozloučenou a honem do autobusu. Konečně ve tři čtvrti na dvě jsme odejeli. Cestou skoro všichni spali. V Praze nás už čekali nejen rodiče, ale i Luboš a Bob, který se strašně divil, že nám Žralok nevyřídil že jede s loděmi. A tak všechno dobře skončilo a v září na viděnou.